část V.
Probudila se v jedoucím autě. V dodávce. V té samé, jako před tím Alex. To ale samozřejmě nevěděla. A stejně jako Alex se snažila rozvzpomenout na to, co se stalo. Nemohla uvěřit tomu, že je Derek zradil. Že má něco společného s tou mafií. Vždyť jim tak pomáhal a celou dobu se tvářil, jako její největší nepřítel! A byl to on kdo zastřelil toho chlapa, když je chtěl zabít… Nebo ne? Že by to všechno bylo tak naplánované? A kde je teda Alex? Je v tom taky jen nastrčený nebo ho skutečně unesli?? Zatraceně, musí se odsud nějak dostat! V tom jí napadla spásná myšlenka. Sáhla do zadní kapsy kalhot a vytáhla mobil. Ještě že na něj nepřišli. Spoutanýma rukama se zpráva sice píše špatně, ale dokázala to. A Lindu měla v seznamu hned jako první pod písmenem L. Takže ani nepotřebovala oči.
Unesli me, potrebuju pomoct! Jsem v nejake dodavce a vezou me pryc!! Najdi me prosim!! R.
Doufala, že si Linda bude vědět rady a že ji najde dřív, než ji stihnou zabít. Přesně v okamžiku, kdy zastrčila mobil zpět do kapsy, auto zastavilo. Otevřely se dveře a světlo ji oslepilo. Pak k ní přišel chlap a natahoval se po ní. Snažila se bránit, kopala kolem sebe, ale chlap po ní hmátl a vrazil jí takovou facku, že jí zajiskřilo před očima. Pak si ji přehodil přes rameno jako kus hadru a šel s ní do nějakého starého domu. Robin netušila, k čemu ten dům původně sloužil, ale to jí teď trápilo ze všeho nejmíň. Chlap s ní prošel temnou chodbou a pak otevřel nějaké dveře. Všimla si, že jich tam bylo několik. Pak s ní mrskl o zem, přibouchl těžké dveře a odešel. Ležela na zemi v prachu a teprve teď se rozplakala. Pak vyčerpáním usnula.
Když se opět probudila, malým okénkem probleskovaly první sluneční paprsky. V malém kamrlíku, byly ale šedivé a ponuré. A Robin hlavně vůbec nezajímaly. Chtěla odsud pryč. Provazy se jí zařezávaly do rukou a celé tělo ji bolelo.
Najednou se otevřely dveře. V nich stál Derek. Podívala se na něj s hlubokou nenávistí v očích.
„Tak pojď slečinko. Někdo by tě rád viděl.“ a zvedl ji na nohy. Ale Robin se začala opět vzpouzet. Tentokrát ale dostala pěstí a to tak, že upadla. Pak ji znovu zvedl a táhl ji ven. Obličej ji pálil ale duše ještě víc. Vždyť ji právě zmlátil její nejlepší kamarád! Táhl ji jako pytel brambor, přes slzy neviděla. Dovedl ji do kanceláře šéfa, tak jako předtím Alexe. Tam ji postavil před jeho stůl. Robin se ale okamžitě zhroutila na zem. Pak následoval vodopád kopanců a ran. Tak se ztěžka zvedla a podívala se do očí toho muže. Ten se jen slizce usmíval.