část II.
Alex vstal a zavrávoral. Hlava se ho ještě bolela po té ráně. Jeden z Derekových goril ho chytil pevně za paži a odváděl ho někam pryč. Prošli temnou chodbou se špinavými zdmi. Na zdech visely pavučiny, na zemi se válely velké chuchvalce prachu. V tomhle domě už hodně dlouho nikdo neuklízel, pomyslel si Alex. Ale když vystoupali po rozvrzaných dřevěnných schodech, situace se naráz otočila. Všude bylo světlo, celý vnitřek domu byl vymalován pastelovými barvami a Alex nikde nespatřil jediný kousek nábytku, který by alespoň nenaznačoval luxus. Zavedli ho do obrovské pracovny. Uprostřed byl velký pracovní stůl a za ním kožené křeslo. To se k němu právě otočilo čelem. Seděl v něm muž, asi třicetiletý. Černé havraní vlasy měl nagelované a sčesané dozadu. Na sobě měl tmavý oblek a světlou saténovou kravatu. Alespoň má vkus, pomyslel si Alex.
“Zdravím tě, Alexi!” pronesl ten muž tichým slizkým hlasem. “Tak se zase potkáváme. Jsem rád, že tě poznávám i tváří v tvář. Ale ty jsi minulý týden provedl něco moc ošklivého. Strkal jsi nos kam jsi neměl,že? A to se nedělá... Ale já jsem ochotný ti to prominout. Pod jednou podmínkou… Chci abys mi dal všechny materiály, které jsi ten den nashromáždil, fotky, video a tak. Měl bys to udělat ve svém vlastním zájmu… Mimochodem, máš moc pěknou přítelkyni…”
“Co je s ní?? Jestli jí něco uděláš ty grázle, tak si mě nepřej!” Chlap se ale jen usmál a Alex dostal tvrdou ránu do žaludku.
“Tak aby bylo jasno, tady se ptám já. Tvoje přítelkyně je prozatím v pořádku. Ovšem mohlo by se jí eventuálně něco moc ošklivého stát, pokud neuděláš co ti řeknu… Ale zatím se o ní Derek postará.” Alex vytřeštil oči.